Počasí tohoto léta bylo značně turbulentní. Jen co jsem opustil po mém cyklovýletu italské Grado rozpoutala se jižně od čech živelná pohroma. Bouřky, nekonečné deště a bleskové povodně. Bedlivě jsme sledovali počasí a v jediné vyskytnuvší se pauze jsem vytvořili operativní skupinu v počtu čtyř osob a vyrazili se pokusit zdolat přechod italských Dolomit slavnou putovní cestou Alta Via 1.
Utvořili jsme skupinu o počtu dvou týmů. Tým B zanechal svůj vůz na konci stezky a poté se s týmem A vrátil k výchozímu místo u jezera Lago di Braies. To se krásně obejde a pak se stoupá vzhůru do hor.
Cesta střídavě stoupá a klesá, překonáváte náhorní plošiny, údolí a korzujete po úbočí vysokých hor. Cesta je lemovaná spoustou chat kde je možné přespat a také spoustou míst s pitnou vodou jejíž nouzí jsme na naší pouti rozhodně netrpěli.
Samosebou, kdo upřednostňuje spaní ve stanu kdesi v ústraní, i to je možné, legálnost je sporná, italové jsou přesvědčeni že od soumraku do úsvitu je to s ohledem na životní prostředí a zásadu „nic zde po mne nezůstane, nikdo nezjistí že jsem tu byl, nic nepoškodím a nikomu neublížím“ zcela v pořádku. Rozhodnutí ponechám na každém.
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/DZ7_8170.jpg)
Časová náročnost pro přechod Dolomit se liší. Někteří chodí 10km, někteří 20km. Zásadní je rozvrhnout si cestu od chaty k chatě a počítat s alternativním plánem pro případ nepřízně počasí. Počátek naší poutě byl velmi chladný a mírně deštivý. Počasí se nadále nevyvíjelo příznivě. Ne že by stále intenzivně pršelo, ale vzduch se ochlazoval a se stoupáním do tří tisíc metrů se objevil i sníh, což nepřidalo na náladě jak části družstva A tak družstvu B, které mělo ještě jinou potíž, ale k ní se vrátím posléze. Pomalu jsme takto doputovali až k bivaku Bivacco della Pace, což je nádherná bouda přímo ve skále. Krásný interiér, plná vybavení a spousta místa k přespání. Rozbili jsme dočasný výškový tábor a jali se hodovat. K mé nelibosti jsem byl okraden o zbytek gumových medvídků které jsem měl rozvrženy na celou naší pouť a přijít o ně zhruba ve třetině považuju za obrovské neštěstí. Reagoval jsem podrážděným brumláním.
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/IMG_1760.jpg)
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/IMG_1753.jpg)
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/DZ7_8344.jpg)
Po krátkém odpočinku jsme se rozhodli pokračovat. Mezi vrcholy dvou vysokých štítů, po starém dřevěném traverzu ve svahu přímo dolů, suťoviskem, najít někde níže místo k přespání.
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/IMG_1767.jpg)
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/IMG_1770.jpg)
Na lavičce u krásné chaty v krásném údolí nastal čas na bojovou poradu. Mužstvo B hlasilo zásadní potíž s obutím, neboť prudce klesající suťovisko zcela rozmrdalo mužstvu B palec u nohy. Respektive bota, rozumíme si. Část mužstva A vyštěkávala potíž s rozedřenou packou do krve. Zde se sluší přiznat – boty se měly nasadit dříve. S ohledem na riziko boty, počasí a packy, přepočtu na teoretická % rizika a počet zbývajících kilometrů spolu s přihlédnutím na profil trasy jsme se rozhodli pro změnu. Sestoupíme směrem k Cortině d Ampezzo a poté údolím doputujeme do Toblachu kde své putování ukončíme.
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/IMG_1843.jpg)
Přátelé a kamarádi, weboví boti, nuž, neřeknu vám jistě nic nového co byste ještě neslyšeli. Není důležitý cíl, ale samotná pouť. A tu jsme si všichni náramně užili. Bylo to intezivní, bylo to krásné a na poslední dny se nám ukázalo i krásné počasí.
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/DZ7_8525.jpg)
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/DZ7_8460.jpg)
Nu i rychlejší tempo si vybralo svou daň v podobě revolty u části družstva A které začalo proti svižnému tempu chůze protestovat. Pro pohodu v obou družstvech a komfort člena družstva A bylo rozhodnuto o jeho zrychleném transportu v krosně. Bůh žehnej Osprey, tak parádně se v tom nesla že jsem ani pomalu nevěděl o tom, že ji v batohu mám. Na vysvětlenou, byla zcela ok, jen tahle chůze bez cíle ji hrozně nudila, čehož svým útrpným pohledem a mého dobrého srdce pak zneužívala. Když se vytáhl klacík, začala lítat jako pominutá, stejně jako když se chystala večeře nebo rozbalil stan. A takto jsme společně došli až zpátky k autu a tím byl výlet, nikoliv Alta Via 1 , u svého zdárného a krásného konce.
![](http://www.meziprostor.martinsznapka.cz/subdom/meziprostor/wp-content/uploads/2023/11/DZ7_8632.jpg)
Pro cestu zpět jsem přiřazen k mužstvu B kterému celou cestu vyprávím o mé pouti do Grada na kole – projíždíme totiž notnou část cesty okolo míst která jsem na své cyklistické pouti také míjel.
Stravovali jsme se s pomocí Adventure menu, kaše, instantní jídla, semtam na přilepšenou něco čerstvého, na přilepšenou proteinové tyčinky a jiné tyčinky které mám vyzkoušené plus tak nějak abych plnil svůj kalorický výdej.