Alp Adria radweg je slavná cyklostezka vedoucí ze Salzburgu do Itálie, do Grada k moři. Ze Salzburgu měří 400 km. A protože 400 km jsem si dal už loni cestou do Karviné, natáhl jsem to navíc o cestu z Prahy která přihodila dalších 400 km. Cestu jsem si rozdělil na 200 km úseky a celé mi to pak vycházelo na 4 dny krásné projížďky. Níže popíšu jednotlivé dny, poté trénink balení, výbavu a taktiku.
1. den
Praha -> Horská Kvilda
Na první den mé cesty vyhlásilo CHMI varování před vysokýma teplotama. Vyjel jsem tedy krátce po východu slunce v 5:20. Průjezd ranní Prahou byl i přes všední den zcela ok a provoz naprosto minimální. Prvních 50 km bylo rovinatých, poté přišly první kopce a trasa byla nahoru dolů až do bavorska.
Lesní sjezd Dobřívem bylo příjemné zpestření a na 100. km ve Spáleném Poříčí proběhla u místního konzumu obědová pauza. Redbull, bílkoviny, sacharidy, voda, hodně vody, opalovací krém s faktorem 50 a preventivní nasazení ortézy na levé koleno, které v závěru loňské cesty mírně protestovalo.
A poté, v horkém dni, zase do kopce, z kopce, do kopce až k fantastickému sjezdu do Sušice, kde proběhla další přestávka na benzině. Od Spáleného Poříčí už nebylo moc kde doplnit vodu. Vesnické konzumy nemají přívětivou otevírací dobu (v pondělí zpravidla zavřeno) a čerpací stanice po cestě nebyly. Příjemnou rovinou ve stínu stromů okolo Otavy jsem pokračoval až do Annína kde začal nekonečný a po celém dni velmi nepříjemný kopec na Horskou Kvildu kde jsem měl předem zamluvené bydlení a den končím povedenou svíčkovou a vysněným Radegastem desítkou. Za tenhle první den jsem spočítal příjem tekutin na 7l.
2. den
Horská Kvilda -> Salzburg
Poté už v rychlém tempu klesám do Pasova, kde se u Dunaje převlékám do šortek. Cesta pokračuje krásnou šotolinovou stezkou, které není absolutně co vytknout, kolem řeky Inn. Zcela rozmrdaná polabská stezka se s tím nedá v žádném případě srovnávat. Po 20 km krásné jízdy se napojuji na říční val který opustím až po bezmála 40 km před Braunau am Inn. Tahle část je dosti stereotypní a s mírným protivětrem čímž působí nekonečně. S krátkou odbočkou pro oběd a nákup překonávám německo-rakouskou hranici a zbavuji se mírného protivětru odbočením na jih, směrem na Salzburg.
Cyklostezka mne vede krásným rakouským venkovem který je zcela bez provozu. Hezká stavení, slepice, ovce, kozy, krávy, koně, osli, květiny, pole, louky. Venkov. Až do Salzburgu jde o neznatelné stoupání a cestou vyjíždím snad jen dva kopce které by ani nestály za zmínku, pokud by však z toho druhého už nebyly krásně vidět v dáli Alpy. Salzburgem projíždím velmi pohodlně – krásně zde dokáže vedle sebe fungovat automobilový provoz, chodci i cyklisté aniž by kdokoliv omezoval existenci toho druhého. V podvečer příjíždím do hostince s báječnou obsluhou. Objednávám si vysněný telecí řízek a rozzářené oči servírky mne přesvědčí o tom, že si dám i dezert – kaiserschmarrn. Kdyby tak tušila jaký přeborník jsem v jeho vaření já.. 😀 Kolo uklízím pod střechu, navoskovat řetěz, před usnutím tradiční strečink, hořčík, kloubní výživa a spát.
3. den
Salzburg -> Arnoldstein
Cesta lesem, plná slimáků, je šotolinová a ze smaragdově zelené řeky se zvedá opar. Je mírně chladněji a zataženo. Na cykloservisní stanici lehce dohustím zadní pneumatiku. Cesta je téměř neznatelně do kopce – stoupání poznám jen nedobrou kadencí na můj oblíbený převod a musím tak volit snažší, neb je potřeba ušetřit sil.
Za městem Golling an der Salzach stoupám k soutěskám řeky Salzy. Následný sjezd vede po krásné zatáčkovité silnici. Vpravo podemnou se klikatí řeka, okolo projíždí červené vlaky a těch pár řidičů mne objíždí s dostatečně velkým odstupem.
A tím už začínají další nekonečné prudké a vysilující kopce. Snažím se dohnat ranní časové manko a ignoruji přestávky a doplňování energie. Navíc, gel mám kdesi hluboko v brašně na řídítkách. Po pár km své úsilí vzdávám a dál bojuji s kopci které končí až v lázeňském městě Bad Gastein.
4. den
Arnoldstein -> Grado
Ranní recepční byla Polka, a tak jsme strávili pár minut milou konverzací. Byla také zaskočená odkud kam jedu, kdy jsem vyjel a že ještě tento den plánuji přijet do Grada. Mimojiné vzpomínala na cyklistku, kterou potkala před lety a která byla na cestě Warszawa – Řím. Prý 150cm vysoká přenoska na normálním kole bez elektřiny. Po rozloučení jsem se jal stoupat k rakousko-italské hranici.
Po překročení hranice cyklostezka pokračuje po bývalé železnici a je to rozhodně nejkrásnější úsek cesty. Z Tarvisia stezka klesá 40 km do města Resiutta, přes bývalé železniční tunely, staré mosty, okolo opuštěných nádražních budov které jsou mnohé přestavěny na kavárny a s výhledem na velkolepé alpy. Nádhera fantazie a dokonalost. Tohle bych si dal klidně víckrát. Cestou potkávám mnoho cyklistů a ekolo výprav v obou směrech.
Pod sjezdem si dávám v kavárně malou svačinu a pokračuju dál. Slunce pálí a výborně značenýma stezkama se povětšinou šotolinovými úseky v dobrém tempu blížím Udine. Přejíždím pár vyschlých brodů a v Udine dávám další přestávku u místního konzumu. Zteplalou vodou se polévám a studenou plním bidony. Poté najíždím zpět na cyklostezku. V úzkých ulicích jsou oba cyklistické pruhy na levé straně silnice, což mne občas mate.
U Palmanovy projíždím bambusovým lesem a za rychlou zatáčkou potkávám paní sklánějící se u sundaného kola. Manželský pár z čech na výletě trefil drát a plášť nechce seskočit. Nemám jak pomoci, kromě rady, že to chce zarvat víc než se zdá adekvátní, plášť povoluje a já po krátkém rozhovoru zase mizím v prachu dál. U Aquileiee mne dohání horké počasí a musím opět zastavit. Ve stínu doplňuji tekutiny, odpočívám a chladím hlavu. Počasí je velmi horké, ale cíl blízko. Samotné Aquileiee je poměrně zajímavé místo. Kdysi považováno za druhý Řím a původní obyvatelé pravděpodobně založili, během útěku před barbary, Benátky. Po zdravotní pauze už v rozumném tempu dojíždím do Grada, kde ještě svedu souboj s rackem o pizzu, dávám si finální pivo, zmrzlinu a užívám přímořský večer a má cesta končí.
Finále!
trasa a všechny straví náležitosti ke shlédnutí případně zde na STRAVĚ
