Bývá častým pravidlem, že komu se líbí Madeira, zatouží navštívit i o necelých 1000km severovýchodněji umístěné sopečné Azorské ostrovy. Lety původního termínu narušil C19, teď už je však po všech restrikcích, tak hurá na deset dní na Sao Miguel, největší z ostrovů.
Ostrov je oproti Madeiře rovinatější a výrazně méně turisticky profláklý. Je dobré mít svačinu sebou, protože restaurace, pokud už nějaké potkáte, otevírají nepravidelně a kaváren je na ostrově ještě méně. Pokud už, lze naprosto všude platit kartou. Obchody jsou na ostrově velké a hezky zásobované. Telefonní signál je slabší, na mnoha místech žádný či minimální. Všichni umí anglicky. Řízení je naprosto ok. Velká část ostrova je zemědělsky zkulturněná. Desítky pastvin tak v jednu chvíli připomínají anglický venkov. Stačí však vstoupit do lesů a rázem se ocitnete v tropické džungli. Pár metrů nad vámi se prohání nízko položené mraky přes které co chvíli prosvítá slunce, jehličnany dorůstají do v evropě nevídaných rozměrů a okolní rostliny mají listy větší než je medvědí hlava. Na každém metru je odpočívadlo, tekoucí voda, toalety a vždy několik grilovišť. Teplota je stálá. 23 stupňů Celsia ve dne i v noci. Zde, v Atlantiku, však odpovídají naší teplotě 33 stupňů. Vlhkost je vysoká.
1. den
Po pozdním příletu v 1AM vyzvednutí auta a odjezd přes celý ostrov na východní cíp do Nordeste, k majáku Farol do Arnel. Do východu slunce zbývají tři hodiny, takže narovnat sedačky a chrr. Občas se přežene desetiminutový déšť a vítr žene v úplňku mraky. Ráno se na chvíli ukáže slunce a velmi silný vítr nepolevuje. S létáním to nevidím příliš nadějně.
Dalším místem v plánu je park Moinhos da Ribeira dos Caldeirões.
Hortenzie, griloviště, vodopády a pak stezka nádhernou džunglí ke starému mostu.
A poté podél severního pobřeží do Porto Formoso k vodopádu Cascata do Porto Formosso. Nedaleko je typická portugalská restaurace Maré Cheia, kde je na výběr jen z dvou jídel. Číšník se dotáže, zda maso či rybu a v případě ryby přinese tác s ukázkou všeho co ráno od rybářů (nebo v Makru 😀 ) nakoupili.
To je na první den už dost, a tak zbývá jen přesun do ubytování. Na ostrově funguje booking i airbnb, přeci jen je to civilizovaná země, že.
2. den
ráno opuštěné a zarostlé akvadukty, v mlze a dešti, takže opět bez vzletu
a poté zase na západní cíp ostrova, k oceánu, k Ponta da Ferraria, což je vývěr velmi horkých pramenů do malé mořské zátočiny. Divoké počasí předchozích dní mělo za následek velmi vysoké vlny, nikdo se nekoupal a ..vzlet skrzeva silného větru stále nebyl možný.
Hned vedle ve městě Mosteiros se nachází černá pláž, jejíž doplnění do itineráře mi velmi důrazně doporučila Terka. Tedy i ji vděčím za mou fotografii 🙂 Kvůli vlnám vlála na pláži červená vlajka značíc zákaz vstupu do moře. Místní plavčíci se však věnovali kopání děr a okolo procházející surfaři, kteří se následně vrhli do vln, je nechali lhostejnými. Hned vedle je bar.
No a cestou zpátky, do ubytování, vede cesta okolo nejznámějšího azorského místa a tím je Boca do Inferno – vyhlídka na tři sopečné krátery které se po výbuchu naplnily vodou a vznikla tak jezera Lagoa Azul, Lagoa Verde a Lagoa de Santiago.
Krásná cesta z vyhlídky zpět k autu. Není vůbec frekventovaná a je příjemně dobrodružná.
Už okolní cesty jsou velmi malebné a prudké stěny kráterů fascinující.
3. den
je pro trek PRC29SMI k vodopádu Salto do Cabrito. Parkovat lze na 37.7955161N, 25.4959433W a z okružního treku si naplánujte co zvládnete. Za mne ideálně krásnou džunglí k nedalekému prameni, poté samotný vodopád Salto do Cabrito a pak dále džunglí až k Termas das Caldeiras da Ribeira Grande 37.7977819N, 25.4870414W.
Trek je to nenáročný nádhernou přírodou a na konci vás čeká plus mínus ucházející restaurace s milou obsluhou.
Kromě všudypřítomných hortenzií je v lesích na ostrově k vidění i záplava žlutě kvetoucích motýlovců.
A poté zase do Ponta Delgady, doplnit zásoby, okouknout bambusový les a snad největší fíkus na světě.
Další roztomilou věcí na Azorech jsou ananasové plantáže. Ty ananasy, které si kupujete v Globusu, jsou na 99% z Kostariky. Azorské jsou chuťově příjemnější a výrazně dražší. V Ponta Delgadě je několik skleníků které můžete zdarma navštívit. Za mne mohu doporučit A. Arruda Pineapple Plantation, páč vedle skleníků mají bar kde si můžete dát šťávu, míchané drinky, likér, i nějaké ty buchty. Ananas je keř který hrozně krásně kvete a rostě pěkně dlouho. Přesně si to už nepamatuju páč těch drinků jsem měl asi moc 🙂
A pak domů, grilovat – což je k tomu obrovskému množství grilovišť paradoxně challenge. Na ostrově je dost vlhko, takže dřevo je mokré a nehoří. Chce to vyrobit obrovský táborák..
4. den
je v plánu termální pramen pod vodopádem, v nitru ostrova, bez jména a oficiálního značení.
Parkování ideálně zde 37.7761844N, 25.4597656W, pak silnicí vzhůru k první serpentýně ze které vede mírně vyšlapaná stezka. Samotný vodopád je potom zde 37.7794239N, 25.4620456W. Na místě je několik vývěr a chce to hledat tu nejsilnější a nejteplejší. Cesta je náročná! Není udržovaná a je to krpál. Prochází přes úzký traverz, korytem potoka, podmáčená bahnitá místa, přeskok jištěný lanem, a tak.
5. den
a konečně velmi známé termály Caldeira Velha. Vstup je ideální rezervovat aspoň den předem, je na 90 minut a platit lze online. Termály jsou v nádherné přírodě a jde o několik bazénků s rozdílnou teplotou vody. Na místě převlékárny, sprchy, a tak.
A pak hurá na další vodopád – Cascata da Ribeira da Salga.
Okolo je spouta dalších vodopádů spojených do plus mínus jednoho treku. Doporučuji si projít všechny, je to hezká procházka.
A pak slavný Poco Azul. Jeho barva má být tyrkysová, či azurová, ALE velmi záleží na počasí. Fotka před deštěm a po dešti.
6. den
brzo ráno čajová plantáž Chá Gorreana. Moc milé místo s kaskádovitými čajovými keři, továrnou na zpracování čaje a kavárnou s horší kávou, lepšími dorty a asi dobrým čajem. Velmi krásné místo.
a pak trek okolo slepic k vodopádu Salto do Prego a opuštěné vesnici
A pak do Furnasu. Furnas je na azorské poměry velké turistické centrum což je dáno množstvím termálních vývěrů které se přímo ve městě nachází. K Furnasu a okolí se dostanu postupně. Tento den jsem si jen očíhl nejlepší azorskou kavárnu, která je trvale uzavřená, vývěry ve městě a pak restauraci Tonys, kde jsem si konečně mohl objednat cozido. Cozido je jakoby slavný azorský pokrm – do země se v nádobě nacpe několik druhů masa, zelenina, všechno se několik hodin v termální díře dusí a tadá. Hotovo. Hele, není to nic extra. Prostě dušené jídlo 😀
7. den
zpátky do Furnasu – vedle Lagoa das Furnas je park, nebo spíš botanická zahrada se vzpoplatněným vstupem.
Jinde vedle je další park se zpoplatněným parkovištěm a vstupem – Grená park.
Tenhle park za to nestojí, nic extra tam neuvidíte, vše je zbytečně uhlazenější a peníze můžete na ostrově utrati i lépe.
tohle jsou jámy ve kterých se dusí cozido. Je to blbost, ale každý to fotí, tak jsem si to vyfotil taky.
No a to lepší, z Furnasu, je park Terra Nostra. Velká botanická zahrada s obrovským termálním bazénem s železitou vodou a dvěma menšími a teplejšími bazény. A až vám v 16:00 zavřou tak u vstupní brány je báječný bar.
8. den
PR39SMI – lesem k opuštěné hydroelektrárně. Ačkoliv se to nezdá, jde o dost kouzelné místo.
a pozor, na parkovišti je zlotřilá kočka co vám bude chtít propíchat pneumatiky 🙂
PRCS37SMI – trek k vodopádu Janela do Inferno, co naprosto vystihuje azorské ostrovy. Začíná v rozlehlých pastvinách a po průchodu tunelem se rázem objevíte v typické azorské džungli.
Poté očíhnout Lagoa do Fogo
A pak zase do Ponta Delgady a nejlepší restaurace na ostrově Louvre Michaelense. Pozor na otevírací dobu a počítejte s tím, že budete muset chvíli počkat, než se uvolní místo u stolu. Ale stojí to za to – jídlo báječné a káva naprosto perfektní.
9. den
a návrat do Furnasu, do termálů Poca da Dona Beija, které jsou vystavěné na řece protékající nedaleko centra města. Jako jedny z mála mají otevřeno hluboko do noci, do 23:00. Na místě šatny, sprchy, několik bazénů a příjemně chladná řeka k ochlazení.
A pak už jen návrat na několik předtím navštívených míst pro lepší světlo, lepší záběr, jiný dronový průlet, a pak – domů.
Jeden z častých dotazů je „je to lepší než Madeira?“ Není to ani lepší, ani horší. Madeira je více hornatá, kvetoucí, a více voní. Azory jsou více o koupání a příroda je také jiná. Listy jsou větší, jehličnany vyšší. 9 dní je na Sao Miguel ideálních – stihnete vše a něco případně můžete zopakovat, nebo si itinerář o něco zjednodušíte, neb nachozených kilometrů bylo opět velmi mnoho. Na speed traveling by stačily asi 2-3 dny pro to nejdůležitější, ale to byste se ochudili mimojiné o treky džunglí a to by byla poměrně škoda. Kdyby někdo chtěl kompletní itinerář, stačí napsat.
