Na kole je to z Prahy do Karviné 400 kilometrů. Přes Orlické Hory, Praděd, a pak už jen z kopce dolů, do Ráje.
Jestli to zvládnu – netuším, stejně jako ani nevím, kde budu spát a jestli nezhynu únavou už kdesi pod Pradědem.
Fyzická průprava neproběhla vesměs extra žádná. Párkrát natočit okolo 100km, jeden výjezd v 38 stupních celsia, do toho pravidelné běhání. Den před výjezdem zabalit, dofoukat, namazat řetěz, doplnit sacharidy, zkontrolovat předpověď počasí, nachystat snídani a spát.
První den
Abych využil dlouhého letního dne vyrážím z Prahy časně ráno, krátce po páté hodině. Průjezd Prahou na kole je pekelný, vše korunuje bludiště na Černém Mostě odkud není příliš snadné se vymotat. Přes Horní Počernice mířím na příjemnější cyklostezku vedoucí přes Zeleneč, která poté padá dolů k Labi do Lázní Toušeň. Po pár kilometrech se z krásné cyklostezky vedoucí proti směru tekoucího Labe vytrácí asfalt a přichází šotolina plná děr, kaluží, kamenů, sypkého hlubokého písku a potrhaných rybářských vlasců. 45mm pneu jsou na tento typ povrchu ideální, 30mm Judy skvělá, i tak mi ale kvůli kličkování mezi výmoly padá průměrná rychlost velmi, velmi nízko. Jednoznačně nejhorší úsek cesty.
Utrmácen po 50. kilometrech zahajuji první přestávku v Nymburce pod hradbami. Voda, tyčinka, a zpátky do sedla. Mezi Nymburkem a Poděbrady doháním rychlostní manko na asfaltové cyklostezce ve stínu stromů. Rychlý úsek má délku zhruba jen 11km a poté mne navigace vede na silnice 3. třídy. Naplánovaná trasa se střídavě přibližuje a vzdaluje k hradecké dálnici D11 než odbočuji na Chlumec nad Cidlinou kde doplňuji vodu a redbull. Okolo 11:00 přichází první a poslední krizový moment cesty. Do západních čech se ženou velmi silné bouřky, je horko, fouká protivný vítr a do Hradce Králové, kde mám v plánu polední pauzu, zbývá ještě mnoho kilometrů. Naplánovaná trasa mne provádí mezi ovocnými sady. Jabloně, hrušky, třešně, spousta třešní. Nekonečné pozvolné stoupání, roviny, výheň a v dáli už vidím hradecké panorama.
Hradec
Na 125. kilometru mám naplánovanou první delší přestávku v Café & Bistro V Pekárně. Káva, dort, 2x matcha, preventivní dobití garminů, doplnění vody a moc milá obsluha.
Hradec mám rád už do doby, kdy jsem tam jezdíval pravidelně pracovně. Město na rovině s dokonalou cyklistickou infrastrukturou.
Po kvalitní pauze vyrážím skvělou cyklotrasou, přes městské lesy, směrem na Třebechovice, Týniště nad Orlicí, pod hradem Potštejn k Divoké Orlici. Cesta je skvělá, opět, pln energie, doháním rychlostní manko, bouřková mračna nechávám daleko za sebou a cesta krásně utíká. Osady a vesnice v údolí Divoké Orlice, zvláště mezi Vamberkem a Žamberkem, jsou jedny z nejmalebnějších které jsem u nás viděl.
Sebou mám jen dva bidony, a tak musím precizně plánovat kdy je doplním. Cesta z Hradce, ačkoliv fantastická, byla téměř prosta občerstvovacích stanic. Tenhle konzum jsem stihl deset minut před zavíračkou. 1,5L vody, birell, krátká pauza a zase dál.
Orlické hory za mnou, Jeseníky ahead. Na konci nekonečného stoupání z Králiks a předemnou naprosto fantastický 15km dlouhý sjezd do Hanušovic. Silnice s nulovým provozem kopíruje klikatící se řeku Moravu a ve skvělém čase mne dovádí do centra Hanušovic, kde po 230km a časem příjezdu v 20:30 přespím v hotelu, neboť na noc hlásí předpověď silné bouřky.
Přespání v hotelu se vyplatilo – celou noc řádily divoké bouřky a postel se sprchou je v tomto případě přece jen o něco lepší než původně plánovaný posed kdesi na kraji lesa.
Druhý den
Příjemně odpočatý snídám a rozmýšlím, zda skutečně získat i horskou prémii, tedy výjezd na Praděd. Dojedu pod a uvidíme.
Přes krásné pastviny a louky odjíždím směrem na Velké Losiny a Kouty nad Desnou, kde, samozřejmě už zcela rozhodnut o pokračování přes Praděd, doplňuju cukry v podobě kofoly a kofein v podobě kávy.
A pak už jenom stoupám. Na hodinkách si hlídám průměrnou rychlost, v hlavě přepočítávám kolik času mi ještě zabere než stanu na vrcholu a šlapu. Cesta je to opět velmi krásná, u jedné ze studní se opláchnu a z kola seskočím jen na kamenech, které už v tom stoupání nebylo příjemné přejíždět.
Krásnou krajinou zakrátko dojíždím k chatě Švýcárna. Příliš se nezdržuji, doplním tekutiny a pokračuji dál. Vrchol je už na dohled.
Praděd
a je to tam, na 265. kilometru získávám na své cestě do Karviné horskou prémii, nejvyšší vrchol českého Slezska, 1491 metrů vysoký Praděd. Jsem ve Slezsku, jsem doma. Mám radost.
Každému, kdo se podivil nad mým cykloplánem, jsem říkal, že z Pradědu už to bude v pohodě, jen z kopce dolů. Pohoda, stačí se jen vyškrábat na ten kopec Tak jo.
A tak si v tom horkém letním dni nasazuji větrovku, šátek skrzeva dutin a pouštím se do dalšího nekonečného sjezdu.
Z kopce je to skutečně bezmála nějakých 30km. Cestou protnu turistické peletony roztažené po celé silnici a dojíždím na Bruntálsko. Projíždím prazvláštní a téměř opuštěný kraj Nových Heřminov a předemnou je již skutečně poslední táhlé stoupání na této tour. Po něm už v dáli vidím Opavu.
Na obzoru však vidím i déšť. Garmin zahlásí bouřkovou výstrahu a na helmu mi dopadá několik dešťových kapek.
Déšť se mi nakonec vyhýbá a ještě před Opavou volím na benzínové pumpě poslední servisní zastávku s klasickým trojbojem. Redbull – zmrzlina – voda.
Slunce padá k obzoru a všechno se barví do zlata. Jede se krásně.
Navigace mě směřuje do Polska. Špatně odbočím a hranici překročím zarostlou stezkou plnou kopřiv.
Do ČR se vracím v Bohumíně.
S blížícím se cílem mne mírně opouští morálka a začínám vnímat bolest u levého kolene. Dva dny u něj mám v kapse telefon. Že by disproporce v gramech?
Se západem slunce zapínám světla, sbírám poslední zbytky sil, najedu slušnou frekvenci šlapání a po nové a rovné cyklostezce dojíždím do dalšího cíle, do Karviné.
Konec.
Job done. 403,55km, 21:58:30, 3678m
Jel jsem na Canyonu Grizl CF8 Suspension
vidlice je parádní, při strachu o karpály je to parádní řešení a vše bylo ok.
V podsedlové brašně jsem měl Fixtool od canyonu, duši, tři CO2, knoty, imbus, montpáky, náplast a mazivo.
Na řídítkách jsem měl Frontloader 8l od Topeaku, v něm oblečení, nabíječku (garmin, na telefon), zámek hiplok, krém od posedly, opalovák i s něčím na rty, léčivo, tyčinky!!! ovoce, ořechy, med, sůl, bílkoviny, sacharidy, pak nasáčkované bcaa a isodrinky s glutaminem. Vše podle doporučeného dávkování. A dva bidony, 0,5L a 0,7L. Raději jedu víc na lehko a precizněji plánuji.
Na sobě jsem měl spodní šortky od Gore, které jsou parádní, stejně jako jejich rukavice, pak random šortky decathlon, Maloja dres do horkého počasí, Mons Royale merino na den druhý. Ponožky merino Fjallraven.
K lepší organizaci ve frontloaderu báječně posloužily sáčky z ikea.
Cesta zpátky pak vlakem s Leo express.
Byla to neuvěřitelná paráda každým kilometrem, viděl jsem spoustu krásy a těším se na další trip:)
