Sofie vyrazila do Alp občíhnout místa, která mám rád, a poslechnout si o místech na které má ještě jako malý psík čas, neb je třeba šetřit packy a klouby, ale zároveň trénovat výškovou aklimatizaci a jistý krok na skále a kluzkém vápenci 🙂
Italské dolomity.
Z Prahy cestou přes Mnichov a poté na rakouský Innsbruck. K cestě je potřeba rakouská dálniční známka, ale rakouskou dálnici lze objet kolem krásného jezera Achensee a na cestu do itálie z innsbrucku dálniční známka není potřeba, neb se platí separé mýtné za Brennerský most. V itálii už jen jedna mýtnice. Řízení na severu itálie je ok, phm o něco dražší a spousta pump funguje jako selfservice s automatem na platby. Restaurace mají popolední pauzu.
První část výletu jsme strávili na Tre Cime. Procházky v okolí, focení hvězd, brzké východy slunce a časné západy.. (oproti loňsku se změnilo parkovné, již neplatí na 24 hod, ale pouze do konce dne, a poté se za dalších den doplácí při odjezdu, spaní v autech naštěstí stále povoleno). Jako základna posloužila chata Auronzo, ostatní jsou v říjnu již zavřené.
Říjnové počasí bylo naštěstí klidné. Bez deště, v noci s jasnou oblohou a přes den povětšinou se sluncem. Barevné a pomalé východy slunce stály za to.
Nevěřil jsem tomu, ale ten pes fakt vydržel sedět 15 vteřin a nehýbat se 😀 tohle ještě natrénujem, měl jsem jen pár pokusů.
V chladná říjnová rána se z údolí zvedaly mraky. Spolu se sluncem náramná podívaná.
Na fotce random turistka. Krásně zapózovala aniž by o tom věděla.
Sofík a Tre Cime
E91 jsem si trochu alibisticky obhajoval jako velké auto ve kterém se pohodlně vyspím. Velké není, ale vyspím se v něm krásně. Dokonce to jde i s tou chlupatou a věčně v noci pochodující bestií
Slovinsko
No a pak jsme přejeli do mých tuze oblíbených julských alp, do Slovinska.
Slovinsko je má nejoblíbenější alpská země, které z mého pohledu konkuruje jen Rumunsko, ale to už jsme v karpatech, že, plus upíři, a tak dále. Naštěstí je Sofie chlupatá a do té se zakousnout nechcete. Kór když líná. No nic. Slovinsko je malebné, rustikální a připadá mi uvolněnější a přívětivější než jejich severní soused Rakousko. Ceny phm jako u nás, dálniční známky zvažte dle itineráře, řízení je zcela ok, pozor na množství motorkářů a cyklistů. V létě přelidněno, mimo sezónu skvěle klidné, v září, říjnu a květnu dokonalé, jen v květnu bývá tradičně více vrtkavé počasí. Domluvíte se povětšinou anglicky či německy, u hranic s itálií i italsky.
Loďky už se nepronajímaly a Sofii zůstaly jen smutné oči.
A pak začlo pršet a pršelo tři dny. V kuse, fakt, v kuse.
Poté jsme chtěli přespat v bivaku pod horou Skuta, což měl být highlight našeho výletu, ale prudce se ochladilo, nasněžilo a předpověď vypadala hůře než lépe, a tak nám nezbývalo než se vrátit domů a zkusit to zase jindy, neb štěstí by se v horách nemělo zbytečně pokoušet 🙂
