Po běžkování za polárním kruhem jsem během února vyrazil prozkoumat stopy do itálie. První zastávkou byla náhorní plošina Seiser Alm v jižním tyrolsku. Přes 80km nádherných stop lemující horské chaty s výborným jídlem a pitím. Fantazie.
Tato jižní strana alp je poměrně prosluněná, a tak v nížinách nebyl téměř žádný sníh. Stačilo však vystoupat několikset výškových metrů a rázem bylo sněhu nad prsa středně vzrostlého psa.
Nástupních míst je v celém Seiser Almu několik. Zaplatíte vstupné, nasadíte běžky a jedete. Většina tratí má mírně zvlněný profil.
Aby to nebylo jen o běžkách, vyrazili jsme občíhnout i Lago di Braies – vypuštěné a zmrzlé, a Lago di Sorapis – stržená cesta .. 😀 ale pes se proběhl, byl šťastný, a to je hlavní 🙂
A po několika dnech jsme se přesunuli do další běžkařské oblasti, a to do údolí pod Tre Cime k jezeru Lago di Landro. Okolní cyklistické stezky se v zimních měsících mění na nekonečné běžkařské dálnice s nádherným profilem. Nahoru, dolů, přes lesy, kolem hradů, jezer a rozbořených pevností. Tou dobou už padalo mnoho sněhu i v údolí, ale původní stopy byly krásně vymrzlé a hezky držely lyže ve stopě. Podvečerní jízda za hustého sněžení v tichu, které svým štěkotem jen občas protrhla Sofie, byl jeden z těch krásnějších běžkařských zážitků.
